Likvidace škody z dopravní nehody v zahraničí se v jistých aspektech podobá likvidaci škody se zahraničním viníkem v Česku, například možností uplatnit škodu u škodního zástupce. Ten ale v tomto případě působí pouze jako korespondenční partner zahraničního pojistitele, zajišťuje tedy technickou stránku věci (dokumentaci škody a vyplacení pojistného plnění na účet poškozeného), nemá ale žádnou rozhodovací pravomoc. Posuzování celé věci se totiž děje dle práva místa nehody a i výši pojistného plnění musí zahraniční pojistitel výslovně odsouhlasit. Často tedy dochází k nedorozuměním způsobeným rozdíly v likvidační praxi jednotlivých zemí.

Pokud se podíváme na sousední země, poměrně bezproblémová je likvidace škod v Německu a Rakousku, tamější pojišťovny bez problému akceptují výši škody navrženou škodním zástupcem a problém nebývá ani s náhradním vozidlem. Částky bolestného v případě škody na zdraví jsou navíc podstatně vyšší než v Česku.

U škod vzniklých na Slovensku si poškozený nemůže být jist ničím – i faktura od smluvního servisu (který je ovšem samozřejmě smluvní pouze pro české pojišťovny) bývá někdy slovenskými pojišťovnami rozporována a stanovovány odpočty dle opotřebení vozidla. Rozpočty nejsou uznávány vůbec a slovenské pojišťovny si vyrábějí vlastní. Totéž platí o náhradních vozidlech, kdy bývá zásadně postupováno dle vlastního výpočtu (faktura je zcela ignorována) a výsledná částka tomu odpovídá.

V Polsku je situace zhruba někde mezi – faktury značkových servisů jsou akceptovány, rozpočty nikoliv, a u náhradních vozidel bývá díky odlišné metodice rozporována délka zapůjčení, samotné sazby jsou však většinou akceptovány.

V Itálii nebývá problém s výší odškodnění, ale s celkovou délkou řízení, způsobenou specifickou právní úpravou (prakticky každá nehoda je řešena správním řízením) a zřejmě i specifickou národní povahou. Totéž platí i o zemích jako Slovinsko a Chorvatsko.

Nehody v dalších zemích už jsou méně frekventované, je tedy těžké generalizovat, obecně platí, že v zemích s dlouhodobě stabilním systémem lze čekat předvídatelnější rozhodování než v zemích, kde se právní systém stabilizoval teprve nedávno.

Uvedený způsob lze použít pouze na území Evropského hospodářského prostoru – u nehod mimo tento prostor (Srbsko, Černá Hora, Ukrajina, Turecko atd.) nejsou škodní zástupci ustanoveni a nezbývá než obrátit se na pojistitele viníka přímo (s odpovídajícím, tedy nejistým výsledkem).

Na závěr jsem nechal jednu zemi, která se absolutně vymyká všem zvyklostem, a to je Velká Británie. Je sice členem Evropského hospodářského prostoru (alespoň zatím), ale žádná pravidla známá z kontinentální Evropy tam neplatí. Prakticky všechny nároky jsou automaticky odmítány, aby mohla být věc řešena soudním sporem dle Common Law (kde při fyzické neúčasti jedné strany je věc rozhodnuta ve prospěch strany přítomné). Poškozený je označen za viníka a jsou po něm vymáhány extrémní nároky (např. “whiplash” za 5 000 GBP je požadován automaticky každým účastníkem řízení). Jakákoliv návštěva Velké Británie s vlastním vozidlem je tedy velmi riziková záležitost.

Autor: Pavel Řeha

Zeptejte se na postup při dopravní nehodě v zahraničí v diskuzním fóru na Po dálnici.cz.